středa 5. října 2016

Ze života králíka / Kousačka, žužlačka, všechno moje

Vyprávění z chlupatého mozku Mojí Malé Margo...



"Tak jo. Konečně jsem si tu zase vyvrčela nějakej prostor. Aby mě umlčeli, cpali mi do tlamy mrkev a to já se zas neubráním. Nepřeperu je. I když bych vám samozřejmě místo pěchování pupku všechny ty křivý poměry ráda popsala, nedá se nic dělat. A když už třeba vůle skoro vyhrává, vytáhnou pak banán a to už je úplně v háji.

Tentokrát mi ale zapomněli koupit mrkve dali slovo. Tím pádem je nutno chopit se příležitosti a vyjádřit veřejně svůj nesouhlas s nedostatkem banánů trestuhodným zákazem kousání/olizování čehokoli na sedačce. Mojí sedačce. Protože všechno je moje. Včetně těch polštářů, dek a oblečení... no k tomu se pak ještě dostaneme.

Takže. Sedačka je objekt nedaleko mé základny, na který snadno vyskočím a který mi chutná. Jo, chutná. Nedivte se, ale když už nejsou ty mrkve olizování sedačky je jednou z nejzábavnějších činností mého náročného programu. Taková sedačka je příjemně chlupatá, takže šimrá na jazyku. Chuťově je poněkud zvláštní, až bych řekla exotická a zraje (jako sýr) podle intervalů čištění. Čím uleželejší, tím lepší. Ti dva nosiči žrádla ale s mým labužnictvím mají evidentně problém (nevlastní papíry a výpis předků do pátýho kolene, takže mě nemůžou pochopit). Kdykoli se začnu oddávat sladké chvilce, jsem okamžitě nevybíravě zpeskována, v horším případě dokonce vyhnána (!) mimo sedačku. Burani. Nejsou schopni ocenit nadčasové umění v podobě abstraktních vlhkých obrazců stvořených mým malým géniem. Taky tvrdí, že mi bude blbě, ale to jen nerozumí králičí chuti.


Krom sedačky jako takové, najdou se poblíž i další zajímavé kusy hodné vznešeného zájmu. Prvotně polštáře. Dva kusy podivně pravoúhlých věcí, které často zavazí. Mně. Takže je potřeba je chytit, odtáhnout a shodit na zem. Tam je jejich místo. Výjimečně jsem je schopna tolerovat, dá se z nich dobře vládnout (trůn prý nebude)...

V případě, že se mi nechce vládnout protože ti tupci stejně nikdy nic nepochopí a na shazování jsem příliš líná unavená, dají se olizovat i ty polštáře. Nechutnají tak dobře jako sedačka (častěji se perou), nešimrají, ale když si chytře stoupnu a to já umím, trvá delší dobu, než se poddaným podaří zjistit, že dělám něco co nemám zábavného. A pokud jsem v obzvláště dobrém rozmaru... kousnu si. Ne často, aby to nezevšednělo, jen občas. Do rožečku, nenápadně. Následně malinko žmoulám, válím na jazýčku, degustuji... A pak většinou dostanu kapky. Grr.


Jo, grr! Vrčet totiž taky umím, to byste koukali! Jak se mně řekne křivého slova, nedejsvatágranule mi naznačí, že bych se měla klidit na svý, já umím věci! Vrčím. Prskám. A zase koušu! Zatímco polštářek jen tak laškovně ochutnávám, jak mě naštvou, dělám lepší díry jak zima na silnici. Proběhnu okolo vedle sedící osoby, ve vteřině najdu drobný sklad na látce oděvu a než stihne mrcha nepřejícná panička zareagovat, má moderně vytuněný (se teď nosí, ne?) nový triko. Stačí mi doslova okamžik a sedím v bezpečí klece, sleduji její neštěstí a mrskám si fousama, jak se mi to zase povedlo. 


Ale konec p(r)omlouvání. Na krámě prý dostali mrkve, tak si zase nějaké ty prohřešky mých lidí vůči chlupatému vedení nechám pro sebe. Ale... Uvidíme, kolik toho donesou."

2 komentáře:

Děkuji za Váš kometář!