středa 25. května 2016

Indie 2016 / První den v Dillí

A tak přeci jen na to došlo. Další Indické povídání bude. I když mírně ve skluzu.


Letos jsme letěli přes Helsinky. Je to sice dál, ale za to horší cesta. A taky levnější letenka, no. Cestovali jsme opět s chlapem sami, neb zbytek party už byl týden na místě. Oběhli si zatím to, co my vloni. Ve Finsku jsme se zdrželi asi 6 hodin, navečeřeli se, okoukli místní šopíky se sobama a sušeným masem a pak taky pár parfumérií, že jo. Výjimečně jsem nic nepořídila už při odletu, tentokrát to byla nějaká slabota :) Zato mají v Helsinkách výborný letištní jídlo, i když tedy samozřejmě s přirážkou více než vysokohorskou. A na hajzlících ptáčky! Teda snad ne ve ventilaci, ale jen v reproduktorech.


Cesta z Helsinek do Dillí trvala, nepletu-li se, nějakých 9 hodin. Vzhledem k blízké přítomnosti několika rozjařených po stropě lezoucích dětí, silně nachrchlaných Indů (kterým nějaká ta ruka před ústy fakt nic neříká) a změněným místům byla cesta trochu krušná, ale přežili jsme.

Základnou se nám stalo tedy opět Dillí, kde si nás v pátek ráno vyzvednul Velký Ind (bratránek) s přítelkyní a vyrazili jsme se ubytovat. Parta byla už v tu dobu na cestě směr Taj Mahal, takže zatímco bratránek naklapal do práce, my jsme s jeho partnerkou a řidičem vyrazili po městě. 

První zastávkou byl Gandhi Smriti. Jedná se o muzeum Mahatma Gandhiho. Je to místo, kde strávil posledních 14 let svého života a kde byl také 30. ledna 1948 při cestě k modlitbě zavražděn. Mahatma Gandhi je v Indii stále velkou osobností a jeho portrét se nachází i na bankovkách.

Následoval rychlý oběd. Volba padla na bistro Haldirams. A pěkně nám tu ze startu protáhli trubky. Objednali jsme si restovanou rýži se zeleninou a pálilo to jako ďas.



A pak staré Dillí a Spice market. Klasika, kterou musí zažít každý návštěvník města. My tam vyrazili tentokrát už první den, a to především z toho důvodu, že jsme dostali za úkol sehnat ostatním ořechy a koření, které se tu prodává na kila. Jenže kvůli Republic Day, do kterého jsme se opět trefili, byly zavřeny příjezdové cesty pro auta. Pokračovali jsme tedy cyklorykšou (za předem dohodnutou cenu 200 rupií tam i zpět, tedy asi 70 Kč). Když jsme řidiči chtěli na místě zaplatit polovinu s tím, že druhou dostane, až nás odveze zpět, kategoricky odmítl, že až na konci a celou dobu nakupování se nám držel na dohled. Což je celkem obdivuhodné v tom lidském mraveništi. Sehnali jsme nějaké pytle (ne, pytlíčky, opravdu pytle) ořechů a trochu čaje. Koření se nám zdálo drahé, takže to jsme tu nebrali. Obecně se na Spice marketu turistům hůř smlouvá, místní moc dobře vědí, že jsou atrakcí. Jo, a kdybyste tu něco kupovali, radši to ochutnejte. Protože Indové i ořechy strčí do koření. Ještě teď mám doma nevinně vypadající směsku ořechů, rozinek a kokosu, kde některé kousky chutnají po masale. No, do jogurtu se to dát nedá.



Kolem páté jsme se doštrachali zpátky k našemu dočasnému domovu, vyrabovali místní obchůdek, přivítali se s navrátivšími ostatními a padli do postelí. Nebo vlastně kam se dalo, postele pro všechny nebyly. A druhý den nás čekala Mumbai, o té příště ;)

1 komentář:

  1. Super, moc ráda čtu tyhle cestovatelské články. :) Ta rýže vypadá velmi chutně. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš kometář!