úterý 2. února 2016

Indie - Dillí 2/2

Dnešním článkem uzavřeme roční vyprávění o naší bezmála třítýdenní cestě po Indii. Tématem bude druhá polovina času stráveného v Dillí, až do odletu.


Čtvrteční ráno začalo návštěvou Gurudwara Bangla Sahib (nebo také jinak Sikh temple), tedy chrámu Sikhů. Sikha poznáte díky turbanu, který muž musí bezpodmínečně mít a pod nímž skrývá dlouhé vlasy stočené do drdolu. Také mají plnovous, železný náramek a kirpam (zahlý nůž). Ačkoli v historii tohoto náboženství můžeme najít několik drastických událostí, nyní je to údajně jedna z nejmírumilovnějších skupin. Před návštěvou chrámu jsme se opět museli zout, projít bazénkem a na hlavu si nasadit pokrývku, tedy zapůjčený barevný šátek. Všem nám ta plastová zářivá minivěc moc slušela :)). Uvnitř je místo k modlení, doplněné o zlaté tradiční vybavení i velké ploché televizory. V boční části se nachází něco jako muzeum, kde se můžete dozvědět o historii sikhů a dále jsou v komplexu i umývárny a jídelna, neb sikhové pocestné i své věrné klidně zdarma skromně nakrmí (ne, tam jsme nebyli). Při odchodu nás ještě řidič zákeřně dostrkal do nějaké fronty. Tam každý, z ruky do ruky, nafasoval nevábnou hroudu čehosi, co jsme měli dle aktivní gestikulace místních zkonzumovat. No, nechtělo se nám. Vypadalo to podezřele, patlal to celé rukama a my měli ještě v živých vzpomínkách střevní potíže z vlaku. Nicméně skoro všichni jsme nakonec alespoň ochutnali. Bylo to velmi sladké a nedobré. Já zbytek ulila dobrodružnějšímu kamarádovi, ale chuti toho kousku jsem se nemohla zbavit ještě půl dne. Každopádně nás náš průvodce ujistil, že je toto požehnané, takže rozhodně safe. Nemusíme se bát, špatně nám určitě nebude.



Po cestě za dalším dobrodružstvím jsme okusili indické bistro a omrkli Palika bazar, tedy podzemní market. Velmi mi to připomnělo brněnskou Myší díru a podchod pod nádražím. Prostě něco jako vietnamské zboží na stáncích pod zemí. V parku nad ním místní relaxují a pobíhá tu i pár podnikatelů. Za drobné vám třeba vyčistí uši...


Tuto zkušenost jsme raději oželeli a jeli si prohlédnou muzeum. Pak už jen nákup hromady hrachu a večeře. Hospodyně Velkého Inda nám připravila výborné nudle s řízky (o netradiční kombinacích českých a indických jídel už jsem psala dříve).


V pátek si vzal Velký Ind volno aby nás mohl provést po Starém Dillí. Prohlídka začala Červenou pevností (Red Fort) a následovala vyjížďka s rikšou. Ne tím motorizovaným tuktukem, ale klasickou rikšou s chatrným mužíkem na kole. Ač bysme byli na místě možná rychleji pěšky (přes hustotu lidí, aut, rikš, motorek i krav to moc nefičí), zážitek to byl nevynechatelný. Prohlédli jsme si Spice market, který je sice kouzelný, ale neb sem míří každý turista, ceny koření tu pro nás nejsou příliš výhodné. Jinde často koupíte levněji. Ani už nevím kde, nalepil se na nás opět nějaký průvodce, takže jsme si prohlédli jednu z budov plnou koření a různě přežívajících lidí i zevnitř. Ze střechy se nám otevřel krásný výhled na okolí, dvorky a modlící se u mešity. Odér koření uvnitř budovy byl natolik nepříjemný, silný a dráždivý, že se mnoho z nás rozkašlalo a nemohlo přestat. 


Vstupenka pro místní (cca 4 Kč) a pro turisty (cca 100 Kč).













Rikšou jsme se pak přesunuli dál, k mešitě Jama Masjid. Tam jsme opět sundali boty, ženy dostaly zapůjčenou "noční košili" a za první poplatek nakoukli dovnitř, za druhý nahoru na věž. Z té byl krásný pohled na Staré Dillí i střechy mešity.





Oběd jsme absolvovali ve vyhlášené restauraci Karim. A když říkám vyhlášené, myslím tím, že se tam v rámci možností bezpečně najíte. Bosí kuchaři však i tak sedí v kuchyni na stole a záchod... Díra do země a dveře co nejdou zavřít. Každopádně na místní poměry velký luxus! Ještě jsme se kousek projeli rikšou a pak doběhli k autu a vydali se na Sarojini market.


Sarojiny je obrovské tržiště plné stánků a obchodů se vším možným. Od oblečení, přes bytové textilie, jídlo až po já nevím co. Krom stánkařů zde pobíhá i nepřeberné množství prodejců ověšených zbožím, kteří se vás chytnou, jdou s vámi a nutí a nutí a smlouvají až vám jde hlava kolem. Ani třicáté NE je nijak nerozhodí a pořád si vedou svou. Tady jsem si nechala v jednom z krámků ušít sárí. Hned po příchodu jsem si vybrala a při odchodu z tržiště vyzvedla ušité čoli (krátký top) a pruh látky na zavinutí. Krom toho mám i další dvě látky, ze kterých si chci nechat ušít šaty nebo sukni. Jen k tomu stále ještě nedošlo... Muž si odtud dovezl hodinky, já ještě tričko a nějaké šátky. Každopádně Sarojiny je další z dillijských živých světů.





Večer nás udivilo zjištění, že následující den jsou volby, tudíž, jak jinak, Indové nepracují a všude je zavřeno. Tato informace moc nepotěšila, neb bylo v plánu všech sehnat ještě těsně před odletem několik suvenýrů a dárků pro rodinu. Po cestě domů jsme tedy alespoň nakoupili krabici místního vyhlášeného rumu (značky Monk) a večer se rozloučili s jedním členem party, neb odlétal.

Autoopravna

V sobotu na nás měl řidič čas až od 12 hodin, takže jsem počkali a vyrazili zkusit štěstí a zjistit, kde bude otevřeno. První i druhé trhy byly zavřené, tak jsme si tedy prohlédli alespoň metro (které je na poměry v Dillí velmi hezké, moderní, nové a čisté) a na konci narazili na místo s pár zastrčeními stánky. Pořídili jsme nějaké pytle s čaji a chilli papričky. Na závěr jsme nakoukli do obchodního centra a nakoupili nějaké jídlo v běžném ochodě typu Tesca a pak si dali na půl hodinky rozchod. Muž trval na otestování místního Mc´Donalds, kde objevil v nabídce místo klasických hamburgerů takové věci jako třeba Mc´Egg, v němž mleté maso nahrazuje volské oko. Tady jsme ovšem narazili. Po probojování se k pokladně nás personál naprosto ignoroval a i přestože jsme stáli přímo před nimi a hovořili, nevšímali si nás a obsluhovali okolo stojící Indy. Cca po deseti minutách hovoru do prázdna jsme to vzdali a odešli. Čas mi zbyl už jen na skok do Sephory a jeli jsme si vytisknou letenky a domů. Tehdy nám na rozloučenou uvařil řidič výbornou večeři. Bylo to nejspíš nejlepší jídlo, které jsem za celou dovolenou měla. Akorát tedy extrémně pálivé, papričky bříško cítilo ještě druhý den. A to tam prý byly jen čtyři. Dětem dává do jídla deset!!! 


V první řadě měl odletět bratránek a my několik hodin po něm. Ale potkali jsme ho ještě v mezicelním pásmu, neb mu zrušili let a čekal na druhý. Nakonec naše letadlo odletělo a on stále čekal. Až do druhého dne. Následně mu kvůli zpoždění uletěl navazující spoj ve Francii. A pak se ještě ztratil kufr. Takže byl na cestě, sám, chudák přes tři dny! No, Air France teď všude doporučuje :))

Závěrem ještě několik nenavazujících fotografií...

Školní autobus

Staré Dillí

Běžná dopravní situace na hlavní silnici

Pan. Žvýkací tabák.


Pánské toalety. Dámské nejsou.

Elektřina ve Starém Dillí


Bistro. To co tam dloube a vytahuje dole připomínalo žumpu. Asi to byla žumpa.

Řezník

Lazebník


A to je vše přátelé, po roce jsem se dobrala zdárně ke konci. Dejte mi vědět, jak vás vyprávění bavilo a jestli mám případně někdy tímto stylem (snad možná rychleji) pokračovat.

2 komentáře:

  1. Mně vyprávění rozhodně bavilo. Sice nekomentuju vše, ale poctivě čtu a obdivuju tvou odvahu, já bych se tam bála jet. :) Ale zážitky a fotky to jsou skvělé. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mě to pobavilo moc, až teď co sem Tvůj blog našel.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš kometář!