čtvrtek 14. ledna 2016

Indie - Jaipur, den druhý

Posledně jsem naťukla, jak padla při baťůžkářském výletu po Jaipuru nabídka na míru šité obleky. A že jsme ji využili. Jak to probíhalo a kam nás cesty zavedly dál? K tomu všemu se dnes dostanem.


Nabídka obleků se chlapům během dne rozležela a do obchodu jsme se večer vrátili. Proběhla sáhodlouhá diskuze o ceně a materiálech, kdy před nás prodavači předhazovali role látek a krejčí běhal s metrem v pravidelných kruzích. Nakonec si čtyři pánové objednali po obleku, vestičce i košili. Můj partner to vzal nečekaně prakticky a zadal si pouze košili, která se mu, na rozdíl od obleků, vlezla do batůžku.


To, že jeden krejčí měl čtyři komplet obleky na míru ušít do následujícícho dne všechny zúčastněné nechalo naprosto v klidu. Zřejmě normálka.

Druhý den ráno se k nám přidal jeden z českých spolupracovníků Velkého Inda. Přijel vlakem a protože se o zastávku seknul, notný kus cesty se přivláčel pěšky. A to i s kufrem, do kterého by se vešel menší slon. Kdyby se trochu zmáčnul, možná i s opicí. Ne že by toho tolik potřeboval, to ani zdaleka, sám měl jako my malý batůžek. Ale pánové mu večer volali, ať přiveze nějaké praktické zavazadlo na ty jejich nové obleky...

Po společné snídani jsme opět nasedli do motorových trojkolek našich veselých ušmudlaných řidičů a vyrazili do muzea. Poté následoval Jantar Mantar, což je několik staveb kdysi sloužících coby architektonické astronomické přístroje. Jediné u čehož mi byla jasná funkce, byly sluneční hodiny, dál mé znalosti nedosahují. Každopádně se jedná o památku zapsanou na seznamu UNESCO.

Muzeum

Muzeum

Muzeum

Muzeum

Jantar Mantar

Jantar Mantar

Oběd proběhl ve stejné restauraci jako předchozí den. Tentokrát jsme se však s mužem podělili o jedno jídlo, takže mi odpadla přednáška o dojídání (viz. minulý indi článek).

Odpoledne byly na programu (vlastně žádný program nebyl, skoro vše se domlouvalo aktuálně na místě) opět dva komplexy budov. První, jehož název netuším, byl opravdu hezký. Až na jeden detail. Teprve doma jsem se dozvěděla, že se nejednalo o žádnou památku, nýbrž o nově postavený objekt ve starém stylu. Což mi prý mohlo dojít, podle těch lidí makajících na stavbě u boční budovy... no a co, rekonstrukce neasi. Hned vedle jsme vyšplhali na kopec s nějakou další pro mne neznámou budovou a krásným výhledem (a veverkamaaaa. Už jsem vám říkala, že miluju burunduky?). V tuhle chvíli už mi bylo jasné, že jsem krapet podcenila počasí. Sice jsem se dost nabalila na zimu v noci, ale nepočítala s poledním pařákem. Výsledkem byla zpocená myš s mírně smahlým nosem. Zbytek se mi dopekl následující den.








Druhým komplexem byl Nahargarh Fort, neboli Tygří palác. Ačkoli žádné šelmy tu nenajdete, jeden prázdný a trochu špinavý výběh ano. Jinak se dá opět projít celá budova. Zajímavé pro mne bylo, že většina těchto paláců a jejich pokojů nemá střechy. Téměř všechen prostor, tedy krom chodeb a věžiček, je otevřený. Také tady vnitřek paláce postrádá jakékoli vybavení, jsou tu jen prázdné stěny.





Na sklonku dne jsme se zastavili pro ušité obleky, vyzvedli si na hotelu zavazadla a pěšky se vydali na nádraží. A po cestě se zastavili na večeři. To už bylo většině party trošku krušno, dostihly nás zažívací potíže i silná nachlazení. Chvíli byla ve hře i cesta zpět do Dillí, ale o pokračování rozhodl především fakt, že plánovaný vlak má, sice hnusný, ale má, toaletu, zatímco mnohahodinová cesta autobusem do Dillí by byla bez ní.

Takže jsme nějaký čas přečkali na nádraží, což bylo opět silným zážitkem, neb indové se s ničím nemažou a čekají mnoho hodin prostě tak, že přijdou, na zem do všudypřítomné nemalé špíny si na peronu hodí deku, nebo možná ani ne, druhou se přikryjí a spí. A spí jich tam všude spousta. My čekali nejprve ve stoje a nakonec v sedě, v kroužku na zemi. Když jsem poslala tuhle noční fotku rodičům, řekla mi po návratu maminka, se slzou v oku, že "to bylo jak u bezdomovečků" :)))

Nicméně jsme se dočkali a nastoupili na svůj vlak do Udajpuru. Čekala nás šestihodinová cesta, takže jsme každý zabral svoji palandu, zachumlal se do dek a spacáků a modlil se, ať se nepotkáme na záchodě...;)

A příště Udajpur.

2 komentáře:

  1. To ještě existuje jiný Jaipur než tento: http://www.exotickapriroda.cz/blog/clanky/jaipur-ruzove-mesto-v-indii ????
    tak to se divím :O

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš kometář!