čtvrtek 28. ledna 2016

Indie - Dillí 1/2

Když jsem před rokem z legrace uváděla, že články o Indii budu psát celý rok, ani mne nenapadlo, že tvrdím pravdu. A že v době, kdy to celé ještě nebudu mít dopsané a dopublikované, budu tam znovu. 


To nejzajímavější však máme za sebou, takže zůstávají poslední dva texty. Jestli popíšu i letošní dovolenou, kdy nás čeká jiná trasa, si ještě rozmyslím. Je to náročné časově a nejsem si jistá, zda vás to ještě baví. Případně mi dejte do komentářů vědět.  A teď už zážitky z Dillí...


Svatba

Tam jsme se z Udajpuru vrátili v pondělí. Po dlouhé cestě poněkud zmožení jsme se rozhodli den věnovat rekonvalescenci. Tedy až na Velkého Inda který musel do práce. Většina party dopoledne prospala a proflákala, aktivnější část vyrazila do posilovny. Ta se nacházela hned ve vedlejší budově a byla sice malá, ale docela příjemná. Pro obyvatele okolních mrakodrapů dokonce zdarma. Oběd jsme poskládali z domácích zásob, odpoledne zkopírovali fotky, vyrazili nakoupit a večer strávili u karetních her.

Úterý zahájil přítel nasmažením obrovské kopy palačinek, načež jsme po hromadném útoku na ně vyrazili po památkách. Náš milý řidič a průvodce v jedné osobě vybral jako první bod programu Akshardham Temple. Překrásný, tesaným mramorem bohatě zdobený hinduistický chrám s udržovanými zahradami. Platí zde však striktní zákaz fotoaparátů i mobilů, takže přikládám pouze obrázek z netu. Před vstupem jsme se opět museli zout, avšak tady turistům poskytují servis v podobě úschovny obuvi.
Následovaly zahrady Lodi Gardens, kde jsme měli i trochu v plánu se najíst. V přilehlé restauraci nás  však nezaujal jídelníček ani vysoké ceny, takže tuto kratochvíli jsme odsunuli na později a prošli se rozlehlými parky. Lodi Gardens se rozkládají na ploše cca 360 tis. m2 a skrývají několik architektonických památek z 15. století. Převážně hrobky. 





Svačinu?

Po dalším neúspěšném pokusu se někde bezpečně najíst (protože na street food jsme srabi) jsme skončili v místním prázdném KFC. Sortiment se od našeho sice lehce liší, ale kostra zůstává stejná. Vybrala jsem si nějaký sendvič a to maso, co jsem v něm našla, by v české restauraci stačilo na tři pokrmy. Mám dojem, že to byla tak čtvrtka kuřete. Následně jsme museli odevzdat řidiče k jeho běžným povinnostem, takže si opět někteří z nás zašli zacvičit, poté následovala čočka s vejcem v podání mužského osazenstva a malý domácí večírek.


Středečního dopoledne padla volba na Lotus temple, tedy Lotosový chrám. Název dostal podle svého tvaru připomínajícího květinu a jedná se o bahaistickou svatyni. Ta je otevřena všem bez rozdílu náboženství. A také zřejmě bez rozdílu národnosti, neb když mne venku oslovila místní zaměstnankyně a já se jí omluvila s tím, že nerozumím, zeptala se, odkud pocházím a po chvilce přinesla letáček s textem v českém jazyce. Ačkoli je chrám zvenku svým tvarem velmi zajímavý a dostal i mnoho architektonických ocenění, uvnitř je to skoro běžný přednáškový sál.


Z Lotus temple jsme se opět přesunuli k hrobce, tentokrát k Safdarjung's Tomb. Ta je postavena v mughalském pozdně empírovém stylu a je z pískovce a mramoru. 




Na oběd jsme zašli do už dříve vyzkoušené výborné restaurace...


... a následovala prohlídka známého minaretu Qutub minar. Je to nejvyšší minaret v Indii a je rovněž zapsán na seznamu UNESCO. V komplexu měla původně stát i druhá věž, ještě vyšší, ale stavba nebyla dokončena, zůstalo jen asi 12 m.  Nachází se tu také legendami opředený železný nerezavějící sloup. Mnoho vědců se dodnes pře, jaký má smysl, jak byl vyroben a především, jak je možné, že po takovou dobu železo nerezaví. Jo, a je tu spousta veverek.






Po cestě zpět domů nás řidič vzal na zeleninové tržiště, kde jsme dokoupili něco k večeři a já objevila hrášek. Výborný a doslova za pár korun. U silnice jsme pak ještě zastavili na kokos (kokosové mléko přesněji) a vydali se vařit. Večer nám totiž přišla návštěva. Indičtí spolupracovníci Velkého Inda. A tak jsme je pohostili něčím českým - smaženým květákem (velmi mnoho indů nejí maso) a bábovkou (vylitou na plech a nakrájenou na kostky, neb nebyla forma). Pánové byli velmi sympatičtí, milí a i když jim naše menu zřejmě moc nejelo, drželi se statečně. Ale smažený květák manželky určitě učit nebudou :D

Příště si dáme druhou polovinu zážitků z Dillí a tím i poslední článek z indické dovolené v roce 2015. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš kometář!