středa 25. listopadu 2015

Ze života králíka / Margo a její křeslo

Správně by to tedy bylo Margo a její obývák, ale momentálně je ve středu zájmu křeslo. Vlastně bylo, čtěte dál a dozvíte se proč.


"Sedačku jsem obsadila už dávno. Prakticky okamžitě po nastěhování jsem těm nosičům žrádla ukázala, že na ni vyskočím levou zadní. Aby mne okamžitě nevyrazili, použila jsem běžnou uplácecí techniku a nastavila na chvíli kožich. Naivkové byli celí bez sebe z toho, že se tam s nima budu muchlovat. Omyl. Když jsem si místo dostatečně obšancovala, pronájem kožichu skončil. Území dobyto, není důvod se dál otravovat. 

Manipulativní techniky mám celkově v malíku. Na sedačku sice stále vyskočím bez problému, nicméně se mi pánečky podařilo přesvědčit, aby mi ze strany mého výletního sídla přistavili k sedačce stoličku. Abych se nemusela moc namáhat, to lejdy nedělají. Jim jsem to samozřejmě podala trochu odlišně. Stačilo trknout, že mazlendo na gauči jinak nebude.

Nicméně sedačka mne po čase přestala bavit. Jo, chodím tam pořád, ale většinou, když jsou pánečci mimo pokoj. To tam můžu v klidu řádit a dělat salta. Jakmile přijdou, hned tam zavazí, nebo na mne, nedejbože, rovnou šahají. Nic.

Nedávno jsem ovšem objevila v revíru novou zábavu. Na tu věc, pod kterou se zašívám, a občas ji i zespodu okusuji, se dá vyskočit. Hmmm... Zezačátku to pánečkům přišlo hrozně vtipný, protože si mysleli, že si z křesla udělám velkej pelech. Beztak ho páneček používá maximálně tak na odkládání hadrů. Ale nejsem cvok, ležet můžu v kleci. Tohle je party time... Takže v křesle usilovně hrabu a koušu. Taky hraju s paničkou novou hru. Já rafnu do potahu, ona tleskne. Jakože toho mám nechat. Leknu se, deset vteřin čumím a pak rafnu zas. A ta potvora zase tleskne. Tak to dokážeme třeba i patnáct minut, než ji vytočím natolik, že mne z křesla vyrazí. Což mi ovšem v ničem nebrání, vyčkám, a jakmile se otočí, hvězda je opět v sedle. Vrrr, grrr, gřuf, tlesk, hra pokračuje. Cvičím její nervy, jednou mi poděkuje. Většinou to skončí tím, že jí rupne cévka, vyžene mne a zavře. To po ní hodím znechuceným hrdým pohledem, ale v duchu se královsky bavím nad tím, jak vyšiluje.


Akorát se obávám, že teď mám utrum. Protihráči zmizeli z dohledu a já trochu neudržela vášně a do křesla vymalovala pár solidních děr... No jo no, co už. Pudy jsou pudy, s tím nic nenaděláte. Ale vysvětlujte jim to. A beztak si za to můžou sami. Když panička netleskla...


Sakra... Páneček druhý den našel i ty dirky na kraťasech, co byly na křesle... Vyhrožuje, že ze mne bude nedělní oběd... Tak kdybysme se už neslyšeli, tak víte jak..."

1 komentář:

Děkuji za Váš kometář!