čtvrtek 16. července 2015

Indie - lyžovačka v Kašmíru

Takže, ač jsem chtěla celé hory zmáknout minule, dostala jsem se tak akorát k příjezdu. Dnes tedy pokračujeme...


Do kopců jsme dorazili už za tmy, potkali se s partou a šli se ubytovat. Hotel (Alpin Ridge) vybíral Velký Ind a ode mne dostal jediné zadání. Ať je v pokoji alespoň trochu nad nulou. Což naštěstí bylo. V pokoji fungovalo topení (nene, to není v Indii samozřejmost! Samozřejmostí jsou místo skleněných okeních tabulek igelitové) a celkově byl na místní poměry docela čistý. Krapet horší to bylo s koupelnou. Ta topením nedisponovala, zato měla okénko, které nešlo dovřít. Takže byla okamžitě překřtěna na íglů. Ale nebyla to jen chyba našeho pokoje, oni to tam tak prostě maj. O čistotě místa se nebudu moc zmiňovat, berme to tak, že plíseň je vlastně penicilín, takže dobrá. Teplá voda tekla tak po pěti minutách, ale tekla. Suma sumárum, tím pádem to je jeden z nejlepších místních hotelů :D 




Na večeři jsme vyrazili do restaurace. Po zmateném nakouknutí do jídelních lístků, kdy jsme stejně nevěděli, co si pod jednotlivými položkami představit, Velký Ind (který věděl) rozhodl, že si dáme několik jídel a všichni ochutnáme od každého trochu. Než dobroty donesly, nedokázala jsem si to v tom množství lidí v praxi představit. Bylo to ale jednoduché. Indická jídla jsou většinou v misce, odkud si nabíráte na talíř. Takže jsme každý dostali svůj čistý (no, řekněme spíš prázdný, to bude výstižnější...) talíř a několik misek s různými kuřaty v omáčkách, rýží a nany (příloha - placka. Mi trochu připomíná pizzovou placku bez přísad). Všichni jsme si pochutnali a s plnými bříšky se část odvalila na pokoj zlehka oslavit příjezd a část spát.


V neděli jsme posnídali na pokoji z dovezených zásob. Zásuvka fungovala jen jediná, v koupelně. Takže abychom si uvařili čaj, musel obětní beránek vzít kýbl (protože konvice samotná je horká), otočit ho vzhůru nohama, na jeho dno umístit rychlovarnou konvici a ve stoje mezi futrama v této pozici setrvat, dokud se voda neohřála. Jistě vám nemusím vykládat, že z této situace vzniklo několik interních humorných fotografií.

Následně jsme se vydali do půjčovny lyží. Vezli jsme si s sebou pouze oblečení a brýle, někteří helmy. Zbytek vybavení, tedy boty, snowboardy, lyže a tak dále, jsme si půjčovali na místě. Krom toho, že se to nikomu nechtělo tahat a hlídat, je doprava výbavy mnohem dražší než zapůjčení na místě. Obzvlášť v případě tak krátkého pobytu.


Přestože se Velký Ind snažil své požadavky nastínit již den předem, vše se řešilo až po našem příchodu. A připomínalo to grotesku. Servismani byli v půjčovně asi čtyři a většinou jen koukali, nebo zmateně pobíhali s jednotlivými kusy výbavy kolem. Na ostré lyže si tu moc nepotrpí, takže, pokud o ně máte zájem, musíte neodbytně žádat o přebroušení. To je ovšem ten nejmenší problém. Když totiž požádáte místního šikulu, ať vám vázání na zapůjčené lyži nastaví na velikost boty, slavnostně vám sjezdovky předá s vázáním v různé výšce. Nezanedbatelně, pět centimetrů žádná míra. Takže to občas vyžaduje několik opakování a názorných ukázek. Nakonec se spokojíte i s tím, že lyže při pádu zcela jasně nevypnout, ale alespoň vám při jízdě drží na noze.

Další kapitolou byly snowboardy. No, aby to nebylo na dlouho, zjednoduším to. Nastavila jsem si ho sama. Pán vázání po vyndání šroubků už nebyl schopen dát rozumně dohromady. Ale jinak jsou to moc milí lidé, fakt :)


Lanovka v Gulmargu má tři části. Spodní, horní a jednu někde mezi tím. My jezdili tu spodní, neb horní zpočátku nejela (kvůli počasí a kdo ví čemu ještě) a ani jsme si na ni netroufli. Na tu se totiž už doporučuje horský vůdce, protilavinový balíček atd. Vyjeli jsme si ji nahoru jen zkusmo omrknou. Ve výšce něco přes 4000 m n.m. jsem lapala po dechu už jen při pár krocích po okolí, sjezd si ani nedokážu představit. Nehledě na to, že ač to tak na fotkách úplně nevypadá, sjezdovka byla opravdu kolmá a velmi brzy by se ze mne stala sněhová koule padající do údolí. Nicméně zkušenější část naší výpravy ji jezdila s nadšením.

Na výstupu z horní lanovky. Vypadá to krásně, ale bylo tam peklo. Zima, vítr a řídký vzduch



Spodní úsek je běžně sjízdný i pro amatéry, ale dle mého názoru vhodný spíše pro lyžaře. V některých místech jsou totiž rovnější místa a to pak snowborďákovi nezbývá nic jiného, než prkno vypnout a popojít. Po několikátém opakování už je to pěkný opruz. Ale možná to bylo způsobeno tím, že v době naší návštěvy bylo docela málo sněhu (na místní poměry, vydřená místa si fakt nepředstavujte).

Bouda lanovky (ve středu kopce) vedoucí na vrchol


Celkově jsou, dle mého, sjezdovky (teda... v Gulmargu sjezdovky neexistují... Jen místa mezi vrškem a spodkem lanovky. Rolbu nečekejte, to spíš strom nebo kus skály v cestě) pro nadšence, co rádi jezdí volnou přírodou, hlubokým prašanem a občas si během cesty povyskočí. Já, jako víkendový amatér, co slušně sjede průměrný zrolbovaný kopec a sem tam se vyválí, to úplně nedocením.

Z tohoto domečku jezdí spodní lanovka

Večer jsme opět vyrazili promrzlým údolím na večeři. Místní číšníci (nechci paušalizovat, ale tady to tak bylo skoro pokaždé) si nejsou schopni zapamatovat, nebo zapsat hromadnou objednávku. Jakmile první spustil, číšník se otočil a za chvíli donesl objednanou věc. Tu jednu. A takhle většinu věcí nosili po jednom, maximálně dvou, třech kusech. Našinec roste a tečou mu nervy... Obzvlášť když přijde v partě deseti lidí...

Jo a v Kašmíru nefunguje český mobilní signál. Vůbec. Obecně je s tím v Indii potíž. V Čechách vám sice řeknou, že tam roaming mají, ale v praxi brzy poznáte, že si zavoláte málokde. Někdy se telefon tváří, že je na signálu, ale stejně, když dojde na lámání nanu, máte smůlu. Já se chytala ještě občas v Dillí, ale při vyjetí z centra už málokde. Ale sem tam v "lepší" restauraci narazíte na wifi.

Příště je na programu procházka po Gulmargu, místní atrakce a pamětihodnosti.

Smrad v chodbě? No problem, sir. Místní donesli vonné tyčinky a vrazili je do zásuvky.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš kometář!